Slyšte, slyšte pastuškové,
jaké znějí zpěvy nové
v této noční hodině
po betlémské krajině.
Andělé tam sestupují,
čest a slávu prozpěvuj
pacholíčku zkroušeně,
jenž si hoví na seně.
Děťátko to Syn je Boží,
od něho je všechno zboží,
a zde leží maličký,
synek chudé matičky.
Pěstoun Josef po Betlémě
hledal nocleh Pánu země;
nikdo neměl místečka
pro tohoto poutníčka.
Tehdy Matka v noční době
zvolila stáj za byt sobě,
v kouteček ten nejnižší
sestoupil Pán nejvyšší.
V jeslích leží pacholátko,
plesej, plesej, blahá Matko,
byť i Betlém neznal tě,
ty zde nejsi v samotě.
Andělů sbor jak své paní
s uctivosti se ti klaní,
nemluvňátko líbají,
radostně je vítají.
Nejsi více chudá žena,
pastýři zde na kolena
před tvým Synem padají,
písně chvály zpívají.
Také od východu z dáli
pospíchají moudří králi,
aby vzdali chválu, čest
tomu, jenž Pán králů jest.
I my jdeme k chudé stáji,
ta dnes podobá se ráji,
andělské tam zpěvy zní
a sám Pán Bůh bydlí v ní.
U Syna rač, drahá Máti,
laskavě se přimlouvati,
ať svou ruku vztáhne k nám,
laskavě ať žehná nám.